Selka a bříza

Jeden sedlák z Jindřichova se oženil s děvečkou. Jeho mladá žena byla hodná, měla ho ráda, ale cosi s ní nebylo v pořádku. Každou půlnoc zmizela z domu a vracela se až bůhví kdy. Jednou si sedlák sedl k oknu a čekal na její návrat. Když se jeho žena vrátila, chtěl vědět, co každou noc venku dělá a proč vždycky o půlnoci odchází. Selka se polekala a přiznala se, že neví, ale že ji každou noc něco nutí vstát a jít k bříze, která roste na vzdáleném konci jejich pozemku a tu břízu musí objímat. Pokud to v noci neudělá, nemá celý následující den klid. Sedlák se rozhodl, že břízu porazí a přiveze ji na dvůr, aby žena nemusela chodit v noci tak daleko. Ženě tím ale nepomohl, stále chodila k místu, kde bříza rostla a objímala její pařez. Proto i pařez vykopal a přivezl jej na dvůr. Tím se konečně selce ulevilo. Sedlák však chtěl svou ženu zbavit záhadné kletby úplně, a tak kmen i pařez rozřezal a spálil. To však neměl dělat. Příští noc jeho žena náhle onemocněla a do rána zemřela.